23.7.201827. 7. 201816. 7. 2018Katastrální území: Viničné Šumice
Rok vyhlášení: 1979
Rozloha: 0,13 ha
Přírodní památka Hynčicovy Skály leží v jižním svahu severně od silnice mezi Viničnými Šumicemi a Vítovicemi (asi 0,5 km východně od Viničných Šumic) v nadmořské výšce cca 305 m n. m. a je tvořena skalním útvarem v úpatí prudké jižní stráně ohraničující Drahanskou vrchovinu na jihu proti Vyškovskému úvalu. Skála z kulmských slepenců je dnes vysoká asi 18 metrů (z části svislé stěny jsou rozdělené několika svislými zářezy a vodorovnými trhlinami a stupni). Počátkem 20. století byla část skal odstřelena k získání stavebního kamene. Dříve měla údajně sloupcovitý charakter. Lokalita je obklopena zemědělskou půdou (využívanou jako vinohrady, sady a zahrady).
Teplomilná stepní společenstva na skalních útvarech z kulmského slepence s chráněnými druhy rostlin.
Přesto, že Hynčicovy skály patří k nejmenším chráněným územím na okrese, můžeme zde nalézt více než 25 druhů dřevin. V zapojeném porostu ve žlebu jde např. o habr obecný (Carpinus betulus), lísku obecnou (Corilnus avellana), dub zimní (Quercus petrea), jilm ladní (Ulmus minor), třešeň ptačí (Cerasus avium), hrušeň polnička (Pyrus pyraster), břek obecný (Sorbus torminalis), lípu malolistou (Tilia cordata), javor klen (Acer pseudoplatanus) nebo jasan ztepilý (Fraxinus excelsior).
Z keřů se hlavně na skalnatých plochách vyskytuje růže šípková (Rosa canina), vzácná třešeň křovitá (Cerasus fruticosa), trnka obecná (Prunus spinosa), skalník obecný (Cotoneaster integerrimus), hloh obecný (Crataegu laevigata), hloh jednosemenný (Crataegus monogina), brslen evropský (Euonymus verrucosa), řešetlák počestivý (Rhamnus catharticus), chráněný dřín obecný (Cornus mas), svída krvavá (Swida sanquinea) a ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare).
Zapojený porost ve žlebu je znehodnocován výskytem nežádoucího nepůvodního akátu (Robinia pseudoacacia) s nežádoucím bezem černým (Sambucus nigra) v podrostu. Na volných skalnatých plochách byl vysazen nežádoucí nepůvodní keř - pámelník bílý (Symphoricarpos rivularis).
Chráněné území je především významnou lokalitou silně ohroženého kosatce pestrého (Iris variegeta) a kavilu sličného (Stipa pulcherrima). V roce 1988 bylo na lokalitě nalezeno asi 20 rostlin kosatce pestrého (Iris variegata) a asi 70 rostlin kavilu sličného (Stipa pulcherrima).
Navíc bylo ve stejném roce registrováno dalších 7 druhů zařazených mezi ohrožené v Červeném seznamu naší flóry: netřesk výběžkatý (Jovibarba soboliferum), jetel válcovitý (Trifolium rubens), řebříček štětinolistý (Achillea setacea), modřenec chocholatý (Leopoldia comosa), ostřice Micheliova (Carex michelii), ostřice stepní (Carex supina) a růže galská (Rosa gallica).
Zapojený porost dřevin ve žlebu je ohrožován nežádoucím akátem (Robinia pseudoacacia) s bezem černým (Sambucus nigra) v podrostu. Akát se hojně vyskytuje i v ochranném pásmu podél východní hranice.
V minulosti volnější skalnaté plochy s cenou vegetací jsou ohroženy pokračujícím rozšiřováním porostů keřů některých druhů na úkor cenných společenstev. Mimo jiné i obou silně ohrožených druhů rostlin. Především jde o vysázený nežádoucí pámelník bílý (Symphoricarpos rivularis), ale také o trnku obecnou (Prunus spinosa) nebo růži šípkovou (Rosa canina).
Volné travnaté plochy nad i pod skalami jsou v důsledku absence kosení postiženy nežádoucí sukcesí vysokých druhů trav a snížením druhové diverzity. Některé nežádoucí druhy odtud pronikají do chráněného území. Lokalita je potenciálně ohrožena případným rozoráním (dnes zatravněné) parcely nad územím. Splachy z ní by se za deštivém počasí mohly pro cennou lokalitu stát pohromou.
Jiným negativním jevem je vyrývání některých atraktivních druhů rostlin a jejich přesazování do zahrádek. Jsou tak oslabovány populace nejen kosatců a kavylů, ale i netřesků.
